Vše do sebe tak krásně zapadalo, že jsem na tomto místě chtěl zůstat co nejdéle to bude možné. K mému údivu nás majitel této plantáže pozval na šálek čerstvě upražené kávy a svoji prvotřídní angličtinou přesně zodpověděl mé zvídavé dotazy. V tu chvíli to přišlo! Má hlava začala přemýšlet nad tím, jaké by to bylo dostat kávu z černé Afriky k nám do naší domoviny. A ještě lépe ji začít prodávat. Pan Mnari byl moc ochotný a na cestu po Kilimandžáru mě vybavil asi třemi kilogramy ručně sbírané a loupané Arabiky.

Tu noc jsem nemohl spát. Hlavou mi proudily představy o vlastní firmě na kávu. Co vše je zapotřebí k dovozu kávy do zemí EU? Jak se bude má firma jmenovat? Budou zákazníci ochotni si kávu koupit ode mě, když je to jednodušší v supermarketu? Nakonec se dovoz kávy od pana Mnariho nezdařil kvůli proclení. Ale tento neúspěch mne však neodradil a v tuto chvíli dovážím kávu z Brazílie, Kolumbie, Jávy a Papui Nové Guineji.

Dál už posuďte sami, do jaké míry se mi povedly splnit mé sny o vlastní firmě na kávu.